Konec Habsburků v Čechách

Závěrečná část popularizační řady o českých panovnických dynastiích. Uzavírá ji svazek, věnovaný Habsburkům, kteří v našich zemích vládli téměř 400 let.

Karlem VI. vymřela v r. 1740 habsburská dynastie po meči, v r. 1780 pak Marií Terezií i po přeslici. Od té doby až do konce I. světové války již u nás vládli členové habsbursko-lotrinské dynastie, užívající od r. 1804 titul rakouský císař. Za oněch 392 let se na českém královském trůnu vystřídalo celkem 18 Habsburků (jen v jediném případě to byla žena). Po dvakrát se stalo, že v průběhu habsburské vlády byl korunován českých králem i někdo jiný než člen této dynastie. Poprvé to bylo v r. 1619 za stavovského povstání, kdy odbojná česká šlechta zvolila králem Fridricha Falckého, podruhé v r. 1741, kdy Karel Albrecht neuznal pragmatickou sankci a právo Marie Terezie nastoupit do čela rakouské říše. Oba si pro krátkost svého působení vysloužili přezdívku „zimní král“; pravda je, že v staletí trvajícím panování Habsburků to byly jepičí epizody. Teprve 20. století přineslo konec vlády Habsburků, když tato poražená evropská velmoc byla z rozhodnutí vítězných mocností rozdělena na řadu národních států, čímž vlastně někdejší podunajská monarchie zanikla. Publikaci doplňuje na 130 dobových ilustrací, starých rytin, portrétů, vedut, map, ale i fotografií nejrůznějších staveb, soch, mincí a dokumentů.