V noční tramvaji
Havel Václav
Vše, co jste chtěli přečíst, abyste poznali Václava Havla, ale nevěděli, odkud začít…Už jako mladý literát a dramatik bral Václav Havel záležitosti občanského života, stav politiky a společnosti zatraceně vážně, což zde dokládají úvodní texty z liberálnějších 60. let (Autoportrét, O dialektické metafyzice, Na téma opozice). Poté se autor z profízlované Prahy stáhnul na Hrádeček, nikoli však do ústraní, jelikož v té době byl nejen slavným, byť nehraným a zakázaným dramatikem, ale i uznávanou postavou disentu(viz Dopis Alexandru Dubčekovi, Dopis Gustávu Husákovi).Na téma. Po vzniku opozičního uskupení Charta 77 se stal Havel jeho mluvčím, což mu vyneslo první několikaměsíční kriminál, přesto se nedlouho po propuštění stal jedním ze zakládajících členů Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných a napsal světoznámý esej Moc bezmocných. Čítať ďalej ↓
Sám pak ve vězení strávil další dlouhé čtyři roky, během nichž vznikaly proslulé Dopisy Olze – mimo jiné úžasný zdroj informací o vnitřním světě jejich pisatele.Ani během 80. let jako nezpochybnitelný lídr demokratizace východní Evropy nepřestal být Havel v první řadě sám sebou, dědicem Franze Kafky s vytříbeným smyslem pro (sebe)ironii, grotesku a absurditu (viz Politika a svědomí, Slovo o slovu). Poté přišla sametová revoluce, prezidentská funkce, globální sláva a nejrůznější projevy, psané však pokaždé z vlastní hlavy a obsahující ryze havlovské myšlenky či otázky.Soubor esejů, projevů a dopisů, z nichž si lze udělat velmi dobrou představu o myšlenkovém světě básníka, dramatika, disidenta a politika Václava Havla, doprovází předmluva napsaná i načtená spisovatelem Jáchymem Topolem.OBSAH: „NEBEZPEČNÝ HOCH“ VÁCLAV HAVEL (JÁCHYM TOPOL), AUTOPORTRÉT, O DIALEKTICKÉ METAFYZICE, NA TÉMA OPOZICE, DOPIS ALEXANDRU DUBČEKOVI, DOPIS GUSTÁVU HUSÁKOVI, MOC BEZMOCNÝCH, ŠESTNÁCT DOPISŮ OLZE, POLITIKA A SVĚDOMÍ, SLOVO O SLOVU, HEBREJSKÁ UNIVERZITA, SONNINGOVA CENA, EVROPA JAKO ÚKOL, LATINSKOAMERICKÝ PARLAMENT, MEZINÁRODNÍ KONFERENCE FORUM 2000„S nadšením jsem se účastnil natáčení audioknihy textů Václava Havla. Ač byly psány pro svou dobu, oslovují nás i dnes a docela určitě tu zůstanou i po nás...“– autor předmluvy Jáchym Topol„Mám za to, že tato audiokniha zpřístupní Havlovy myšlenky i těm, kteří by se obávali otevřít čítanku v papírové podobě a začíst se do ní. Pro mě bylo natáčení intenzivním setkáním s přemýšlením člověka, který ví, že ví – byť o tom permanentně pochybuje. Člověka, který říká, že žít naplno a opravdově znamená žít ne pro sebe, ale pro druhé, a že to znamená používat rozum, moudrost i srdce.“– režisér Michal BurešIdeologie jako zdánlivý způsob vztahování se ke světu, nabízející člověku iluzi, že je identickou, důstojnou a mravní osobností, a usnadňující mu tak jí nebýt; jako atrapa čehosi „nadosobního" a neúčelového, umožňující mu obelhat své svědomí a zamaskovat před světem a před sebou samým své pravé postavení a svůj neslavný „modus vivendi". Je to produktivní – ale zároveň jakoby důstojná – legitimace směrem „nahoru", „dolů" i „do stran", směrem k lidem i k Bohu. Je to závoj, do něhož může člověk zahalit své „propadnutí jsoucnu", své zvnějšnění a svou adaptaci na daný stav. Je to alibi, použitelné pro všechny: od zelináře, který může svůj strach o místo zahalit rouškou svého údajného zájmu o spojení proletářů všech zemí, až po nejvyššího funkcionáře, který svůj zájem udržet se u moci může odít do slov o službě dělnické třídě.Výchozí – onou „alibistickou" – funkcí ideologie je tedy dávat člověku jako oběti i jako opoře post–totalitního systému iluzi, že je v souladu s lidským řádem a s řádem univerza.Čím menší má nějaká diktatura pole působnosti a čím méně je v něm společnost civilizačně stratifikována, tím se může diktátorova vůle uskutečňovat bezprostředněji: totiž pomocí víceméně „nahé" disciplíny, tedy bez složitého „vztahování se ke světu" a „sebezdůvodňování". Čím jsou však mocenské mechanismy složitější, čím větší a stratifikovanější společenství obepínají a čím déle historicky působí, tím více jedinců „zvenčí" musí do sebe zapojovat a tím větší význam dostává v prostoru jejichpůsobnosti ideologické „alibi" jako jakýsi „most" mezi mocí a člověkem, po němž moc přistupuje k člověku a člověk přichází k moci.Už proto hraje ideologie v post–totalitním systému tak významnou roli: to složité soustrojí složek, stupňů, převodových pák anepřímých manipulačních nástrojů, neponechávající nic náhodě a mnohonásobně jistící integritu moci, je bez ní – jako svého univerzálního „alibi" a jako „alibi" každého svého článku – prostě nemyslitelné.– ukázka z knihyAudiokniha (P) & © OneHotBook, 2026.Všechna práva vyhrazena. Režie: Michal Bureš