Mandel Pavla Kohouta

MANDEL = ČTVRTINA KOPY KOPA = PĚT TUCTŮ TUCET = PĚTINA KOPY ČTYŘI MANDELE = KOPA DVA MANDELE = PŮL KOPY ČTVRT KOPY = MANDEL
čili
Mandel v podání Pavla Kohouta = dva svazky shrnující patnáct her, které napsal mezi lety 1957 až 2020
1 – 7 Taková láska (1957) Připsáno in memoriam hercům Janě Dítětové, Josefu Vinklářovi a Valtru Taubovi, pro něž byla napsána Čítať ďalej ↓

Cesta kolem světa za 80 dní (1961) Připsáno in memoriam režiséru Václavu Lohniskému, který se vsadil, že přepis pro scénu je nemožný
Dvanáct (1963) Připsáno herečce a celoživotní přítelce Marii Drahokoupilové
August August, august (1967) Připsáno mé „manžetě“ Jeleně Mašínové, zvané Zet
Válka ve třetím pochodí (1971) Připsáno všem, kdo se mnou prožili Pražské jaro 1968 i Chartu 77
Ubohý vrah (1973) Připsáno in memoriam herci a příteli Jiřímu Adamírovi, který „svou“ broadwayskou roli nesměl hrát
Ecce Constantia! (1989) Připsáno in memoriam celoživotnímu příteli a mentoru, režisérovi Luboši Pistoriusovi
a 8 – 15
Nuly (2000) Připsáno Janu Burianovi, který hru poprvé inscenoval v Plzni a znovu v moskevském MCHATu
Éros (2002) Připsáno Vendule Daňhelové-Kramperové, která mé pozdě, ale včas naučila pracovat s počítačem
Arturovo bolero (2003) Připsáno Viktoru Polesnému, režiséru mnoha našich scénářů
Cyrano!! (2005) Připsáno mým dětem a dětem mých dětí jako moje největší divadelní láska
Hašler (2013) Připsáno Petru Rychlému, že to tak úžasně dlouhá léta hrál
Vítězný únor L. P. 1948 (2016) Připsáno mně samému, tehdy ještě básníkovi
Katyně Lízinka (2018) In memoriam Eriku Spiessovi a Juergenu Braunschweigerovi, kteří mé hry a prózy přivedli do světa
Valná hromada (2020) Vinohradskému divadlu, jehož principál Tomáš Toepfer mě nechal hru přečíst „onlajn“ prázdnému hledišti