na sklade
I v Terezíně rostou sedmikrásky Erich Adler: Život mezi hudbou, továrnou a perzekucí
Grygar AdamKniha I v Terezíně rostou sedmikrásky je poutavou, komplexní a široké čtenářské veřejnosti přístupnou biografií Ericha Adlera (1911–1982). Životní osudy této pozoruhodné osobnosti z česko-německo-židovské rodiny dramaticky zrcadlí zásadní dějinné zvraty 20. století. Autor Adam Grygar skládá na základě hlubokého archivního výzkumu a osobních dokumentů fascinující portrét muže, jenž musel neustále balancovat mezi láskou k hudbě a rodinnou tradicí, která ho předurčila k vedení textilních továren. Čítať ďalej ↓
Čerpá i z Adlerových deníků z let 1931–1945. Jedná se o vůbec první a jedinou kompletní monografii věnovanou této pozoruhodné osobnosti.
Adlerův příběh začíná v předválečném Československu. Talentovaný skladatel a hudebník sbírá první úspěchy, ale po nástupu nacismu je jeho umělecká dráha přerušena. Následuje zmapování období sílící perzekuce, arizaci firmy, nucené práce, a nakonec deportace do pracovního tábora Hagibor a do koncentračního tábora Terezín. Právě zde se hudba stává jeho prostředkem k přežití a útočištěm a vzniká zde jediné dílo z tohoto období, Terezínská sonatína.
Symbolický název knihy odkazuje nejen na Terezín jako osudové místo Adlerova života, ale také na naději a lidskost, které dokážou přežít i v nejtemnějších podmínkách. Motiv nevinné tragické oběti přirovnané ke květině vrcholí v Adlerově terezínském melodramu Marně vyhlíží děti své: po zastřelení mladé dívky zaznívá z úst jedné postavy: „Martine, naše sedmikráska… krvavá… krev a naše jaro…“
Adlerův existenční boj však s koncem války nekončí. Po počáteční naději a snaze „začít znovu“ přichází Vítězný únor, znárodnění továrny a nová vlna perzekucí v 50. letech. Jakožto bývalý podnikatel a člen židovské organizace čelí novému vyšetřování, věznění a zákazu umělecké činnosti. Jeho životní pouť nakonec v roce 1968 ústí v emigraci ve Spolkové republice Německo.
Kniha není jen portrétem téměř zapomenutého umělce, jehož díla se nikdy nedočkala širšího provedení a za jehož života vyšla tiskem pouze jediná skladba. Je především silným svědectvím o síle umění, složitosti česko-německo-židovské identity, vlivu politiky na umění a nezlomnosti lidského ducha tváří v tvář totalitním režimům nacismu i komunismu. Součástí knihy je také katalog skladeb a řada jedinečných fotografií.
Adlerův příběh začíná v předválečném Československu. Talentovaný skladatel a hudebník sbírá první úspěchy, ale po nástupu nacismu je jeho umělecká dráha přerušena. Následuje zmapování období sílící perzekuce, arizaci firmy, nucené práce, a nakonec deportace do pracovního tábora Hagibor a do koncentračního tábora Terezín. Právě zde se hudba stává jeho prostředkem k přežití a útočištěm a vzniká zde jediné dílo z tohoto období, Terezínská sonatína.
Symbolický název knihy odkazuje nejen na Terezín jako osudové místo Adlerova života, ale také na naději a lidskost, které dokážou přežít i v nejtemnějších podmínkách. Motiv nevinné tragické oběti přirovnané ke květině vrcholí v Adlerově terezínském melodramu Marně vyhlíží děti své: po zastřelení mladé dívky zaznívá z úst jedné postavy: „Martine, naše sedmikráska… krvavá… krev a naše jaro…“
Adlerův existenční boj však s koncem války nekončí. Po počáteční naději a snaze „začít znovu“ přichází Vítězný únor, znárodnění továrny a nová vlna perzekucí v 50. letech. Jakožto bývalý podnikatel a člen židovské organizace čelí novému vyšetřování, věznění a zákazu umělecké činnosti. Jeho životní pouť nakonec v roce 1968 ústí v emigraci ve Spolkové republice Německo.
Kniha není jen portrétem téměř zapomenutého umělce, jehož díla se nikdy nedočkala širšího provedení a za jehož života vyšla tiskem pouze jediná skladba. Je především silným svědectvím o síle umění, složitosti česko-německo-židovské identity, vlivu politiky na umění a nezlomnosti lidského ducha tváří v tvář totalitním režimům nacismu i komunismu. Součástí knihy je také katalog skladeb a řada jedinečných fotografií.
