Skrjabin - biografie

Já jsem Bůh! Jsem nic, jsem hra, jsem svoboda, jsem život. Jsem hranice, jsem vrchol. Čítať ďalej ↓

Tato slova bychom dnes nejspíše považovali za součást nějakého východního mystického textu či za rozjitřenou výpověď člověka v psychóze. Ruský skladatel Alexandr Skrjabin (1871–1915) však nebyl považován ani za duševně nemocného, ani za básníka. Přesto se takto v soukromí i na veřejnosti vyjadřoval a myslel to vážně. Tato jedinečná a často nedoceněná postava v dějinách hudby po sobě zanechala mnoho téměř okamžitě rozpoznatelných děl, která dodnes podněcují zvědavost. Kým byl doopravdy? Monumentální biografie, kterou držíte v ruce, podrobně ohledává celý jeho život a pokouší se jeho osobnost čtenářům představit v její celistvosti. Faubion Bowers prostudoval všechny dostupné dopisy i vzpomínky pamětníků a vytváří živý, velmi osobní portrét tohoto kontroverzního ruského skladatele. Ukazuje složitost skladatelovy osobní cesty a popisuje bouřlivé události jeho výchovy, manželského života a hudební kariéry: cesty po Evropě a Americe, rozchod s manželkou, střety s homosexualitou a šílenstvím. Toto vše podnítilo jeho nerealizovanou vizi, jež měla syntetizovat celé umění a život ve všeobjímajícím závěrečném díle. Snažil se v hudbě vyjádřit mystické a teosofické ideály, ve které upřímně věřil. Kniha je doplněna katalogem Skrjabinových děl a padesáti vzácnými dobovými fotografiemi. Skrjabin měl sklon považovat se za člověka, jehož posláním je spasit svět skrze svou hudbu. Zdálo se, že je pro tuto gran­diózní uměleckou představu ochoten obětovat zcela vše. Skrjabinovy myšlenky o sobě, hudbě a světě se postupně stávaly stále velkolepějšími. Ke konci života doufal, že hudba způsobí „kosmické kataklyzma“ a že nový svět může vzniknout pouze na troskách toho předchozího. Vzápětí ale vypukla První světová válka. Tato jeho umanutost však nevedla k vysloveně psychotickému chování a nenarušovala jeho běžné počínání. Povedlo se mu proto vytvořit jedinečné umělecké dílo. V kontrastu s mohutností děl některých jiných skladatelů, např. Richarda Wagnera, kterým je přisuzována velkolepost či narcismus, se Skrjabinův hudební výraz spíše zhušťoval. Představuje velkého vizionáře a průkopníka nového hudebního výrazu, s nímž předběhl o celé jedno desetiletí Stravinského i Schönberga.