Host 1/2016

Divoký, dynamický, neklidný a lehce stresující.“ Takový by měl být rok 2016 podle serveru vestirna.com. A vědmy dodávají, že se nemáme bát kousku temnoty, který s sebou „tajně přináší“. Tak určitě.

Dobrá zpráva je, že instantní astrologové nepředvídají opět nic, co by nějak mohlo usnadnit člověku rozhodování, a bude tak (naštěstí) záležet zase na každém z nás, jak se v situacích, které rok 2016 přinese, zachová. Co se týče literatury, zřejmě by však nikdo nebyl proti, kdyby se letos ona divokost, dynamika a (klidně i větší a zjevný) kousek temnoty objevily. Bilance loňského roku, kterou lednový Host přináší, je v tomto směru (a zejména v české próze) mírně řečeno tristní. Konec literatury, který kdosi vyhlašoval, to asi ještě neznamená, ale může to vést ke změně směru, akcentů i čtenářského očekávání. Jedna z tendencí koneckonců prosvítá i mezi řádky tohoto Hosta. Téma je věnováno loňské nobelistce Světlaně Alexijevičové, jejíž tvorba se pohybuje přinejmenším na hraně literatury faktu, a non-fiction literaturou se zabývá také kritická diskuse, v níž se hovoří o studii Konrada Paula Liessmanna Hodina duchů. Mimo literaturu vykročilo i téma rozhovoru s Jakubem Mackem, týkající se současného stavu masových médií, a rubrika Historie se zase vrací ke Stalinovu pomníku nad Letnou. Pouze oddíl Beletrie, v němž najdete mimo jiné ukázku z poslední prózy Zuzany Brabcové, tak drží pozice literatury ryze literární. Podle jedné z postav filmu Krotitelé duchů 2 skončí v letošním roce svět. Stane se to na svatého Valentýna 14. února. Máte tedy před sebou ještě téměř měsíc, abyste si stihli přečíst nového Hosta. Hrozbu zániku tím zřejmě neodvrátíte, ale protože literatura vždycky směřovala k hodnotám věčným, nepochybně budete na posmrtný život lépe připraveni.