Host 3/2014

Měsíčník pro literaturu a čtenáře. Co vidíte v rorschachovské skvrně pod tímto textem?

Přiznám se, že se nemohu rozhodnoutmezi veselým usměvavým čertíkem, který vyskakuje z úkrytu a rozverně mává ručkama, a křečovitě se šklebící tváří děsuplného ďábla s všežravými tesáky. Tak jako tak je mé vnímání pravděpodobně obluzeno vědomím, že tématu březnového čísla Hosta vévodí AdolfHitler. Otázka, zda je tento symbol zla moderní doby dnes ještě stále děsuplným ďáblem, nebo již jen směšným a vysmívaným čertíkem z krabičky, je jedním z pohledů, kterými se však námět „Hitler a umění“ zdaleka nevyčerpává. Může být zlo krásné? A může býtkrása zlá? Zdá se, že v době, kdy hledíme přes okraj do propasti věčnosti, je možné vše. Končí-li už i doba postmoderní, jak se lze dočíst v rozhovoru s filozofem Michaelem Hauserem, možná nezbývá než sebrat odvahu a v duchu Kierkegaardova učení skočit doprázdna. V lepším případě na dně čeká pokojně proustovské bezčasí, jak jej líčí Ľudmila Lacková, v tom horším případě jáma, v níž do pozemských červů bodají ďáblové i čertíci, Kristus, Buddha i mimozemšťan, všichni pěkně v jedné řadě vedle sebe. Dnes už vtom není přeci žádný rozdíl. Milí čtenáři, ačkoli se březnovým číslem protahují šelmovské kočky a vznášejí černí havrani, doufám, že se vám bude čtení v doprovodu zlověstných atributů líbit. Na závěr mi dovolte představit se — jmenuji se Hana Řehulková a coby nové redaktorce časopisu Host mi bude ctí připravovat pro vás pokud možno vždy jen dobré a zajímavé čtení. Hana Řehulková