Tsunami je stále s námi Eseje o klimatu, společnosti a katastrofách

Déle jak dva roky jsem byl tak ponořený do tématu krajina, žejsem se skoro nevěnoval 'svému' dalšímu velkému tématu - klimatickým změnám a jejich dopadu na tento svět. očátkem června 2005 jsem dostal několik článků, které upozorňovaly, že teplota Atlantského oceánu je u amerických břehů skoro 2° C nad normálem, takže letošní hurikán a to nejspíš hned ten první bude mimořádně velký. Eva Bobůrková z MF dnes se mne ptala, jestli o tom nechci napsat článek, ale mně mezitím přestalo bavit byl dalším expertem, který před něčím varuje. Čítať ďalej ↓

Jsou jich plné noviny. Jejich poplašné zprávy vzbuzují strach dva, tři dny. Pak média přicházejí s jinými poplašnými zprávami. Pokud se jejich předpovědi začnou jakž takž plnit, tak po titulku 'Vědci varují' se pravidelně objevuje titulek 'Vědci jsou zaskočeni vývojem situace'. Navíc když člověk mluví o nějaké hrozbě, tak ostatní mají pocit, že ji přivolává. Pokud se předpověď splní, tak stín viny pochopitelně padne na jejího hlasatele. Ne, do této řeky jsem už nechtěl vstupovat. Pak nastalo neobvyklé léto roku 2005 - velká sucha v Portugalskua Španělsku a velké povodně v Alpách. Přítel Ivo Dostál mi řekl: „Představ si situaci, že evropské státy spolu někdy od roku 1995 hrají klimatickou hru na černého petra, dokonce na dva černé petry, kterým můžeme říkat katastrofální povodeň a katastrofálnísucho. To, že deště letos spadly ve Švýcarsku nebo v Rakousku a ne třeba na Šumavě je víceméně náhoda. Prostě nám zatím šla dobrá karta a možná nám půjde i do budoucnosti. To nikdo neví, ale ve hře je i černý petr. Vytáhli jsme si ho zatím dvakrát - v roce 1997 a 2002, ale hra pokračuje dál..“