5 %
Opilci, falešní hráči a mlsní žrouti aneb ze života našich předků
Toufar PavelTaké naši předkové holdovali všelijakým radovánkám, nad kterými dobovímravokárci lomili rukama a psali o nich odsuzující texty. Svědčí o tom zápisky z knihy pijáckého bratrstva Petra Voka z Rožmberka, ale i četné záznamy v dávných kronikách o bohatýrských pitkách v šlechtických kruzích i mezi prostými lidmi.
Především konec 16. a začátek 17. století přinesl učiněný rozkvět hodování, nazývaného mravokárci vzhledem k množství jídla i počtu porcí zcela výstižně obžerstvím (k čemu asi sloužily kamenné žlábky pod okny hodovních síní?). K hojnosti jídla patřila i hojnost pití. Už za časů knížete sv. Václava se v Čechách popíjela medovina, kterou však z hodovních síní, hostinců, krčem i nuzných putyk brzy vytlačilo víno a pivo. Z jižních krajů pak přišla do Čech i pálenka. Přemíra alkoholu podněcovala nejen vášně, ale také touhu po zbohatnutí, takže nastávaly učiněné žně podvodníkům falešným hrám s kostkami i kartami, které se rozmohly tak, že bývaly zakazovány městskými právy i samotným panovníkem.
