Nejdelší den v roce

Benjamina, avantgardního berlínského galeristu, vyruší telefonát o otcově smrti při stěhování k přítelkyni Naně. Sylvie se nemůže rozhodnout, zda zprávu před manželem a dospívající dcerou utajit a udržet zdání rodinné pohody. Čítať ďalej ↓

Psycholožku Annu donutí tragické oznámení zamyslet se nad pevností a významem vlastní rodiny. David, nepříliš úspěšný herec, otcovu smrt překoná v obětí téměř neznámé ženy... A poslední, Tomáš, se o smrti dozvídá s dvouměsíčním zpožděním uprostřed kalifornské pouště! Jejich reakce na zprávu a vzpomínky na otce a vlastní dětství a dospívání spolu s kontrastem k současnému životu skládají břitkýrodinný portrét. Pět dospělých lidí – sourozenců – je konfrontováno se smrtí otce. Každý se nachází v naprosto odlišné (skoro by se dalo říct modelové) životní situaci: šťastná matka dětí, stereotypně frustrovaná manželka, single a neúspěšný herec toužící po lásce, rozvedený mladý otec žijící s dítětem, mladý a spokojený „hezoun“. Smrt dominantního rodiče znamená radikální zásah do jejich života. Je nutno rekapitulovat, uvědomit si určité věci. „Samozřejmě, že chtěl své rodiče opět vidět, ale cestu do Německa neustále odkládal. Nikdy si nedokázal vysvětlit své radikální jednání. Cítil však, jako by ho jeho rodiště i na dálku odpuzovalo, pociťoval doslova fyzický tlak, který ho jako maturanta hnal v noci na ulici a později dohnal k tomu, že opustil zemi spolu se Chantal, jejíž neomalené jednání on, vzorný žáček, obdivoval. Už by svého otce nesnesl, nesnášel, jak mluvil, jedl, drobil si špaldové housky do klína, zíval...“ Respekt.cz