Litva - Merian 90

Nevelká země, dokonce ještě o něco menší než Česká republika, leží na východě Evropy. Její tmavé hluboké lesy, bezpočetná jezera a řeky, mírné pahorky a zelená údolí i duny na Kurské kose, lákají turisty do bezmála mytické oblasti, již kdysi obývala pohanská božstva. Čítať ďalej ↓

Poznamenaná staletími cizí nadvlády vstupuje dnes po zmatcích postkomunistického desetiletí do současné Evropy. Země se otevírá turistickému ruchu, přesto ruch, který se zde rozvinul, je jen nepatrný. Láska k přírodě je v Litvě přímo příslovečná. Podrobné vědomosti o životě rostlin a zvířat má téměř každý – vždyť se předávají z generace na generaci. Litva přijala křesťanství jako poslední země v Evropě, lidová víra a uctívání přírody tu jsou dosud mimořádně živé. „Krásně jako v lese“, řekne Litevec, když chce vyjádřit, že se cítí obzvlášť dobře. Litvu z jedné třetiny pokrývá les. Mezi lesy a zelenými pahorky se křížem krážem klikatí malé říčky a lesknou křišťálově čistá jezera obklopená loukami a pastvinami. Třicet regionálních a pět národních parků svědčí o mimořádném vztahu k přírodě a životnímu prostředí. Ekologii se nenadarmo říká litevsky „obránce přírody“. Okolo 30 procent krajiny spadá do chráněné oblasti – tak tomu není nikde jinde v Evropě. Dnes je země rozdělena do pěti krajů, které se liší tradicemi a zvyky, nářečím i charakterem. Na jihu se rozkládá Džukija, hraničící s Běloruskem a Polskem. Jihozápadně leží Suvalkija. Největší kraj Aukštaitija, Horní Litva, se nachází severně od Vilniusu a Žemaitija, Dolní Litva, zaujímá severozápad země. S ní sousedí Mala Lietuva (Malá Litva), bývalá memelská oblast.