Fragmenty milostného diskurzu

Kniha vzešla z cyklu autorových seminářů vedených na École pratique. Ačkoli se tváří především jako zlomkovitý katalog figur, vybraných z řeči milenců, lze ji číst rovněž jako strhující příběh odkrývání překvapivě jazykové povahy milostného citu. Čítať ďalej ↓

„Som zamilovaný? Áno, pretože čakám. Druhého, ktorý nikdy nečaká. Niekedy by som sa chcelhrať na toho, kto nečaká, snažím sa zamestnať niekde inde, vrátiť sa neskoro, ale v tejto hre vždy prehrávam: nech robím čokoľvek, vždy zistím, že nemám nič na robotu, prídem presne, dokonca skôr. Osudová identita milujúceho je táto: som ten, ktorý čaká.“Kniha literárneho kritika je strhujúci príbeh skúmania povahy milostného citu. Pravda, 24.5.2008 Zahrada tajných slastí Roland Barthes se právě vracel z oběda s budoucím prezidentem Françoisem Mitterrandem. Kousek od Sorbonny vstoupildo vozovky, aniž by se rozhlédl, a srazila ho prádelenská dodávka. O měsíc později zraněním podlehl. Takto prozaicky skončilo jedno z velkých intelektuálních dramat poválečné Francie. „Literatura je jako fosfor,“napsal Barthes (1915–1980) už ve svéprvní knize Nulový stupeň rukopisu z počátku 50. let. „Nejvíc září ve chvíli, kdy se chystá zemřít.“ Totéž se dá přeneseně vztáhnout i na něj. Po oslnivé intelektuální kariéře literárního vědce a kritika, sémiotika a strukturalisty se Barthes v polovině 70. let dopracoval k výsostně osobitému způsobu psaní. Rezignoval na hranice mezi subjektivitou a filozofickým diskurzem a vrhl se do jakéhosi totálního projektu, jejž lze přirovnat snad jen k románu mimo román. (...) www.respekt.cz Jan Němec,Respekt, 24, 7.6.2008