Stín větru

Lidé, čtěte, i kdyby bylo nejhůř… Když v hladovém roce 1945 zavítá desetiletý syn antikváře Daniel na prapodivné barcelonské pohřebiště knih, zaujme ho román Juliána Caraxe Stín větru. Melancholický chlapec je příběhem uchvácen, touží o tajuplném spisovateli zjistit víc a dlouho po něm pátrá s posedlostí školeného detektiva.

A rázem se kolem knihy, která se dochovala v jediném výtisku, začnou dít věci. Především o ní kdekdo leccos ví. Hocha dokonce začne stopovat člověk, jenž ji od něj hodlá získat stůj co stůj. Navíc jako by se dílo začalo propisovat do života Danielovi i jeho blízkým, jelikož Caraxovy postavy vrůstají do životů skutečných lidí… Osvědčené postupy gotických próz proplétá Ruiz Zafón s prvky románu milostného a iniciačního. Výsledkem je podmanivý thriller ve stylu magických knihoven papá Borgese, zasazený do časů těžce zkoušeného Španělska po občanské válce, dál sevřeného režimem diktátora Franka – a dál spoléhajícího na očistnou moc slova. První část románového cyklu Pohřebiště zapomenutých knih provede posluchače křivolakou katalánskou metropolí i stíny moderních španělských dějin. Krátce po vydání se próza stala bestsellerem. „Zpoza poválečné diktatury hledíme na svět předválečné španělské noblesy, z nějž bohužel povstal tak odporný kal. RuizZafón oslavuje solidaritu a pospolitost prostých lidí, neboť jen ty a láska ke knihám skýtají řešení, jak brutalitu přežít.“ - The Guardian „Danieli, vítej na pohřebišti zapomenutých knih. (...) Tohle místo je tajné. (...) Je to svatyně. Každá kniha, každý svazek, co tu vidíš, má duši. Všechny v sobě mají duši toho, kdo je napsal, a taky duši těch, kteří je četli, prožívali a snili s nimi. Pokaždé když kniha přejde do jiných rukou, pokaždé když někdo přejede po jejích stranách pohledem, duch knihy roste a sílí.“ - ukázka z knihy