Poslední valčík je můj

Začínající balerína Alabama a úspěšný malíř David na první pohled vypadají jako dokonalý mladý pár. Skutečnost je ale jiná. Čítať ďalej ↓

Přestože oba patří k americké smetánce jazzového věku, jejich manželství se kvůli hádkám a žárlivosti rozpadá. Alabama nakonec přistoupí k ráznému kroku a od Davida i své dcery se odstěhuje, aby se mohla věnovat své kariéře v prestižním tanečním souboru. Vážné zranění ale všechno vmžiku změní. Jediný svůj román napsala Zelda Fitzgeraldová, manželka Francise Scotta Fitzgeralda, za necelé dva měsíce během pobytu v psychiatrické léčebně. Dílo nese výrazné autobiografické rysy a představuje určitý protipól k Fitzgeraldově podobně laděné knize Něžná je noc. Jazykem plným bohatých metafor, popisů, symbolů, ale i vášně vypravuje Zelda Fitzgeraldová klasický příběh amerického snu, který provázejí velké úspěchy i životní zklamání. „Vyprávění se vyznačuje nevídanou, spojitou vnímavostí smyslů, která sytí jeho až neukrotitelnou metaforičnost. Zelda Sayre byla pozoruhodnou malířkou, z jejíhož díla se bohužel zachovalo jen málo, ale román originalitu jejího vidění jasně prokazuje,“ píše v doslovu Eva Kalivodová. Zelda Fitzgeraldová (1900–1948) byla americká spisovatelka, malířka, manželka Francise Scotta Fitzgeralda. Poznali se roku 1918, když se přihlásil k armádě a trávil dny v Alabamě. Necelé dva roky nato se vzali, ale manželství provázely časté konflikty. V roce 1930 jí byla diagnostikována schizofrenie a po celý zbytek života se s touto duševní poruchou potýkala. V roce 1932, během pobytu v léčebně, začala pracovat na svém jediném, částečně autobiografickém románu, který dokončila během šesti týdnů. Zemřela roku 1948, když v léčebně propukl požár a zabil devět žen včetně Zeldy. Z angličtiny přeložila Lucie Mikolajková.