Neviditelný

Jen málo českých spisovatelů dokázalo dát svým příběhům tak hutnou a působivou atmosféru jako Jaroslav Havlíček, nejvýznamnější představitel tuzemského psychologického románu 20. století. Právě pro znepokojivý spodní proud, kterým autor podemílá životy postav, se dodnes od jejich osudů nedovedeme odtrhnout.

Platí to beze zbytku i pro román Neviditelný, v němž Jaroslav Havlíček rozehrál velmi osobitou variaci příběhu vzestupu a pádu ctižádostivého selfmademana. Už od dětství touží inženýr Petr Švajcar vybřednout z nuzných poměrů, proto se zasnoubí s jedinou dcerou továrníka Hajna. Po příjezdu do snoubenčina rodného domu však zjistí, že mu Soňa Hajnová zatajila existenci psychicky nemocného strýce Cyrila. Ten trpí utkvělou představou, že je neviditelný. Petr Švajcar, pro něhož je manželství se Soňou součást předem stanovené strategie, se od svatby odradit nenechá. Nevěří, že by se mu mohla budoucnost vymknout z rukou, nad rodinou Hajnů má od začátku pocit převahy. Na rozdíl od nevyrovnaných, zhýčkaných a slabých Hajnů sám sebe považuje za racionálně uvažujícího, nesentimentálního a schopného muže předurčeného k úspěchu. S postupujícími událostmi však opakovaně shledává, že se jeho plány hroutí, jako by marně vzdoroval neviditelné, ničivé síle, pro kterou ve svém rozumovém světě jen obtížně nachází jméno, natož vysvětlení.Děj Neviditelného zasadil Havlíček do fiktivního městečka Jesenice, které odkazuje na autorovu rodnou Jilemnici v Podkrkonoší. Také mnoho dalších motivů a postav vychází z jeho vlastních zkušeností. Motiv „neviditelného“ Havlíčka údajně napadl během vlastních zásnub, když mu novomanželka Marie ukázala obraz svého prapraděda a vyprávěla o svých předcích. Den, kdy Petr Švajcar poprvé přijíždí k Hajnům, má datum 3. února, což byl den Havlíčkova narození. Do podoby Soni promítl Havlíček fyzickou podobu své ženy Marie. Když popisuje Soninu důvěrnici a služku Katy, odkazuje na rodinnou známou a skutečnou Mariinu přítelkyni atd. Snad právě spojením detailů z vlastního života a nevysvětlitelných či nadpřirozených jevů se Havlíčkovi daří budovat ten nesmírně působivý svět svých románů – důvěrně známý a děsivě odcizený zároveň.Zvláštního účinku dosahuje Havlíček také zvolenou vypravěčskou perspektivou. S rekapitulací uplynulých deseti let se na čtenáře obrací sám hlavní hrdina, jehož pragmaticky přezíravý postoj k okolí budí pramalé sympatie. Přesto jen málokdo by mohl říct, že vyústěním událostí a koncem Švajcarova vyprávění není otřesen, navzdory tomu, že hlavní hrdina z příběhu tvrdošíjně odmítá vyvodit jakékoliv poučení …