Podzemní železnice

Cora je otrokyně na bavlníkové plantáži v Georgii, kde lidé žijí v příšerných podmínkách. Coře se vede ještě o něco hůř než většině ostatních, tuto mladou ženu odvrhla i černošská vesnice.

Caesar, otrok, kterého páni nedávno přikoupili, vypráví Coře o podzemní železnici a přesvědčí ji k riskantnímu útěku na sever. Ve Whiteheadově pojetí nepředstavuje Podzemní železnice jen historický krycí název pro síť tajných cest, dráha tu získává i fyzickou podobu. Strojvůdci a průvodčí skutečně obsluhují ilegální podzemní tratě a tunely. Coru a Caesara odváží na sever zchátralý nákladní vagon, který hluboko pod povrchem země s námahou táhne parní lokomotiva. První zastávka – Jižní Karolína, uprchlíkům zpočátku připadá jako pozemský ráj. Pod poklidnou maskou země se ovšem rodí děsivý plán namířený proti černým obyvatelům. Coru a Caesara navíc pronásleduje Ridgeway, lovec otroků. Cora se znovu dává na útěk. Pouští se na strastiplnou cestu ze státu do státu, aby našla skutečnou svobodu. Podobně jako hrdina Gulliverových cest se v jednotlivých fázích svého putování setkává s různými světy. Colson Whitehead mistrně vykresluje formy násilí páchaného na černoších v období před občanskou válkou a jeho vyprávění postupně nenápadně přerůstá ve velkou americkou ságu. Podzemní železnice totiž nevypráví jen o zoufalém odhodlání jedné ženy, která touží uniknout hrůzám otroctví, nabízí nám i působivou reflexi dějin.