Půlnoční slunce: Krev na sněhu II.

Já jsem typ, co utíká. Teď už je ale na čase, abych se probudil…V sedmdesátých letech 20. století se na severu Norska usadili příslušníci laestadiánského hnutí. Jejich domovem se stala opuštěná vesnice K?sund kdesi ve Finnmarce.

Izolace není na škodu, neboť jejich životy jsou svázány přísnými pravidly. Pak ale do uzavřené komunity vpadne záhadný Ulf, který tvrdí, že přijel z Osla na lov bělokurů. Na lovce však příliš nevypadá – dokonce ani nemá pořádnou pušku. Nechce se mu prozrazovat, že jedinou kořistí, na kterou se tu možná bude pořádat hon, je on sám. Těžko totiž odhadnout, na čí straně budou místní stát a zda mu pomohou lovce setřást.„Jeden z nejpřesvědčivějších příběhů, pod které se Jo Nesb? za posledních 10 let podepsal. Ponor do vnitřního života traumatizované a osamělé postavy se sice v závěru překlopí do série dynamickýchtwistů, ale prozrazuje, že Nesb? má krom spektakulárních thrillerů v záloze i jemnější kousky.“- Vít Schmarc, Respekt„Ani v druhé části Krve na sněhu nenajdete nic z tradičního Nesb?ho a oproti názvu ani nepoteče moc krve. Autor se totiž soustředí spíše na rozvíjení love story, kterou by člověk v kraji, kde sobi dávají dobrou noc, nehledal. Víří otázky víry v Boha, zkoumá motivy lidského konání a nesení následků svých činů.“- Alena Badinová, klubknihomolu.cz