Kuba Tuba Tatubahn

Kuba má tubu. Hraje na ni rád a dobře, ale kluci, kteří toho v hlavě moc nemají, ale jsou o hlavu větší, se mu posmívají.

Když tak Kuba jednou před nimi utíká, ocitne se v podmetru. Tam jsou děti špinavé a nadšené a všechno vlastně připomíná bláznivé světy, které jsme si tak rádi malovali. V jeho kulisách se odehrává příběh o ztracené tubě, kterou Kubovi z oddělení Ztrát a nálezů vrátí až vládce podmetra Tatubahn. Velký formát knihy dá vyniknout kolážovitým ilustracím Filipa Pošivače, které se vždycky roztahují přes celou dvoustranu. Nicméně ještě více zaujme uhrančivá logika textu Jany Šrámkové vysvětlující fungování podmetra. Jeho obyvatelé jsou totiž komparzisté, kteří každý den vyrážejí zalidňovat metro, aby se cestující na perónech necítili osamělí. A mimo špičku? To musejí přeci dělat zmatky na přestupech! Podmetro má ale také svoje pravidla: Do oddělení Ztrát a nálezů není jednoduché se dostat, ovšem jen do chvíle, než Kuba musí přiznat, že bez tuby je sám ztracen. Dobře tuhle knihu vystihuje věta, kterou Kubovi o podmetru řekne jeho průvodce: „Všechno je to trochu divný a ničemu to nevadí.“ Nemá ale tak úplně pravdu. Všechno je to hodně divný, ale právě to dělá z Kuby Tuby knihu, kterou si oblíbíte.