Úžasný Mauric a jeho vzdělaní hlodavci

Prostě příběh o lidech a krysách. Někdy ovšem není lehké určit, kdo jsou lidé a kdo krysy…Říkali mu Mauric, Úžasný Mauric, protože měl za ušima. Čítať ďalej ↓

A jednoho dne dostal naprosto úžasný nápad. Stalo se tak poté, co narazil na krysy živící se magií nasáklými odpadky z Neviditelné univerzity v Ankh-Morporku, které vůbec nebyly jako ostatní krysy. Tak například vládly darem řeči. A on si řekl, že dost dobře nemůže sníst někoho, kdo umí mluvit. Když o něco později uviděl Mauric na ulici opuštěného chlapce hrajícíhona flétnu, zrodil se v jeho neobyčejné mysli nadmíru slibný plán, zahrnující chytré krysy, přihlouple vyhlížejícího kluka s flétnou a jednu hojně rozšířenou pověst o krysaři.Od té doby začala okolní městečka jedno po druhém stíhat krysí pohroma, kterou dokázal spolehlivě zahnat pouze náš malý flétnista doprovázený věrným kocourem – samozřejmě za tučnou odměnu. Soukolí rozjetého byznysu se však po čase vinou rostoucí nespokojenosti krysích komparzistů povážlivě zadrhlo, a tak nastala chvíle na poslední kšeft. Městečko Bad Spritz v zapadlém kraji divokého Überwaldu ovšem téhle vykutálené partičce nachystá nejedno překvapení…Vyprávění o mluvícím kocouru Mauricovi a skupince oduševnělých hlodavců se dočkalo filmového zpracování v podobě animovaného snímku Úžasný Mauric (2022) a slibuje stejnou porci inteligentního humoru a ztřeštěné akce jako oblíbená dobrodružství Městské hlídky, zeměplošského Smrtě, Toničky Bolavé nebo čarodějek z Lancre.„Originální, vtipné, no prostě klasický Terry Pratchett.“– ze čtenářskýchohlasů na Databazeknih.cz„Román plný brilantního humoru, náznaků a odkazů.“– ze čtenářských ohlasů na Databazeknih.cz„Pratchett opět dokazuje, že psaní pro děti mu není cizí a že má děti rád. Kniha je psaná pro dětského čtenáře, autor je didaktický přesněv těch místech, kde je to potřeba, ale nikdy nezapomíná na adresáta a jde mu vždy v první řadě o to, aby se čtenáři bavili.“– Richard Klíčník, iLiteratura.czKaždý věděl, co je to krysí pohroma. Existovalo mnoho vyprávění o pištcích-krysařích, kteří si vydělávali na živobytí tím, že chodili od města k městu a zbavovali je krysí pohromy. Samozřejmě to nebyly jen krysy, co se přemnožovalo – někdy se přemnožili hráči na tahací harmoniku, kuličky upevněné na niti nebo želvy –, ale o krysách každý věděl.A v tom to bylo. Kromě toho jste na krysí pohromu nepotřebovali mnoho krys, rozhodně ne, když věděly, jak na to. Jediná krysa, která vykoukla hned tam a hned zase tady, ve vhodnou chvilku hlasitě zakvičela, vykoupala se v čerstvé smetaně a učurla si do mouky, mohla být sama o sobě pohromou.Stačilo několik dní podobné činnosti a bylo až neuvěřitelné, jak rádi lidé viděli přihlouplého chlapce s jeho kouzelnou píšťalkou. A jak pak žasli, když začal hrát a krysy vylézaly z děr a následovaly ho ven z města. Byli tak překvapení, že si nikdo z nich neuvědomil, a tedy ani nepřemýšlel o tom, proč jich vlastně není ani celá stovka.A byli by teprve překvapeni, kdyby zjistili, že se krysy a krysař sejdou ve křoví za městem s kočkou a slavnostně si rozdělí peníze.– ukázka z knihyRežie: Tereza Verecká | Překlad: Jan Kantůrek