novinka
Zaslepená společnost
Bělohradský VáclavVšechny eseje této sbírky krouží kolem tématu zaslepení společnosti, jehož metaforou je inscenace divadla Pôtoň Terra Apathy. Vypráví příběh obce Horné Opatovce, zlikvidované vládou v důsledku katastrofálního zamoření životního prostředí. Čítať ďalej ↓
Jedovaté emise hliníkárny tu zabily hmyz, stromy, ženám se začaly lámat kosti, rostla dětská nemocnost. Obyvatelé byli ale zaslepení, více vydělávali, více nakupovali… Dějiny jsou poháněny napětím mezi horizontem nadějí a prostorem zkušeností, které ty naděje vyvracejí. Některé naděje jsou ale světlem ve tmách, lidé jsou jimi zaslepení, bojí se vidět propast, do níž se hroutí. Jádrem antropocénu je boj o nomos Země: je nutné zakotvit v nějaké „ústavě všech pozemšťanů“ planetární limity, které lidstvo v budování svého světa nesmí překročit, jinak by byla ohrožena obyvatelnost Země. Do politiky vstupuje apokalyptický tón, nesmiřitelná polarizace, v sázce je právo lidstva rozhodovat o svém pozemském domově. Přežije demokracie takový antagonismus?
