Být na způsob těla

Kniha naplňuje badatelské desideratum týkající se Heideggerovy údajně nedostatečné tematizace problematiky těla a tělesnosti, jež mu bývala vyčítána hned od vydání spisu Bytí a čas. Heidegger se tělem nezabýval, protože jeho zájem náležel otázce bytí, nikoli jakémukoli privilegovanému jsoucnu. Čítať ďalej ↓

Tělo pro něj není filozoficky hodným „předmětem“ zkoumání už jen proto, že ho lze pouze popisovat, nikoli vysvětlovat, což znemožňuje seriózní snahu o vypracování něčeho jako „nauka“ o těle. Požadovat tudíž od Heideggera cosi jako „fenomenologii těla“ je nepochopení jeho myslitelského záměru. Za základ předloženého pokusu o rekonstrukci domnělého Heideggerova pojetí těla a tělesnosti slouží jednak dvě nietzschovské přednášky ze třicátých let 20. století, jednak dva z tzv. Zollikonských seminářů z roku 1965, které Heidegger vedl společně se švýcarským psychologem Medardem Bossem. Tělesnost se v nich ukazuje jako způsob lidského bytí ve sdíleném světě mající význam „projevovat gesta tvářnosti“. Z hlediska existenciální analytiky z knihy Bytí a čas by tedy tělo spadlo pod rubriku existenciálu „rozpoložení“.