Muž, který spí
Perec GeorgesPříběh mladého Pařížana, neúnavného nočního chodce městem spletitých ulic, velkých bulvárů a rozbitých předměstí, Muž, který spí (1967) napsal Georges Perec jako líčení osobní krize, jejíž řešení tehdy spatřoval v lhostejnosti a v netečném pozorovatelství. Skutečnost osobní proměny, v níž je nakonec odumření a lhostejný klid jen jednou z etap, zachytil s velkou jazykovou vytříbeností a bravurou.
Spiaci človek je zbavený nádeje
Mária Miklušičáková, Medzi knihami
Muž, který spí od Georgesa Pereca je bravúrnym detailne zachyteným obrazom toho, čo sa ne-deje, čo to je, keď sa človek prestane cítiť „byť ponorený do života“. Prestane sa cítiť, neprestane byť. Každé zobrazovanie javu, stavu, okamihu, udalosti alebo charakteru má v texte presné kontúry, ktoré, jedna vedľa druhej, enumeratívne nahromadené, skladajú celistvý precízne opísaný obraz. Noviny, potraviny, chodníky, ulice, fasády domov, prechádzky, trasy.
