Slavný režisér ve svých pamětech nic neskrývá a jeho pohled na vlastní bouřlivé životní osudy nepostrádá humor. Popisuje dětství v Brooklynu, jak získával autorské ostruhy, vypráví, jak se těžce protloukal jako komik na standupových pódiích.

Slavný režisér ve svých pamětech vůbec nic neskrývá a jeho pohled na vlastní bouřlivé životní osudy nepostrádá humor. Popisuje dětství v Brooklynu; to, jak získával autorské ostruhy, když za dřevních časů televize po boku slavných komiků psal pro oblíbenou varietní show Sida Caesara; vypráví, jak se předtím, než dosáhl úspěchu a uznání, těžce protloukal jako komik na standupových pódiích.

Jestli má Woody Allen ve své filmografii dlouhodobě nedoceňované dílo, jsou to bezesporu Vzpomínky na Hvězdný prach. Jde o experimentální film o filmu, ve kterém zatrpklý filmový režisér Sandy Bates (Woody Allen) touží točit vážné umělecké filmy, ale publikum je nedokáže přijmout a stále po něm vyžaduje bláznivé komedie, kterými se proslavil.

Woody Allen je jedním z mála amerických filmařů, kteří se dokázali prosadit především jako tvůrci autorských filmů. K tomu, aby se tak stalo, potřeboval široké spektrum různých zájmů a mnoho talentu.

Annie Hallová je v Allenově kariéře považována za „průlomový film“ (Time Magazine). Získala čtyři Oscary, včetně ocenění za nejlepší film, a definitivnětak svému tvůrci zajistila místo v žebříčku předních autorských tvůrců. Kritiky byla Annie Hallová označována za mistrovské dílo a především důkazem toho, že Woody Allen „završil svou cestu hledání uměleckého výrazu – z šaška se stal komik, z pouhého spisovatele komedií inteligentní šprýmař a z vynalézavého filmaře se proměnil v tvořivého umělce“ (Saturday Review). Alvy Singer (Woody Allen) je sice jedním z nejtalentovanějších komiků na Manhattanu, ale trpí neschopností vyjádřit své nejniternější city v milostném vztahu.

Poslední, třetí soubor povídek populárního scenáristy, režiséra i herce završí vydání kompletního povídkového díla W. Allena v českém překladu. Tato kniha vyšla Allenovi jako první v roce 1971 a byla kompilací sedmnácti nejlepších povídek, které napsal od r. 1966 pro časopis The New Yorker.

Se vzpomínkami dospělého hrdiny na dětství si už Woody Allen několikrát pohrával. Ale na rozdíl od Lásky a smrti nebo AnnieHallové, kde tvořily jen začátek vyprávění pokračujícího do dospělosti, ve Zlatých časech rádia z roku 1987 vypravěč v dětství zůstane po celý film a děti jsou tu dokonce i jedněmi z nejdůležitějších postav.

V Alici vypráví Woody Allen svým způsobem pohádkový příběh, v němž spojuje téma krize středního věku newyorské příslušnice vyšší třídy s komickou nadsázkou a s nadpřirozenými motivy, které jí umožní prohlédnout a dát svému životu tolik chybějící smysl. Hrdinka Alice má bohatého manžela, dvě malé děti a určitě netrpí nedostatkem peněz, ale to bohužel neznamená, že by byla šťastná.

Slavný režisér ve svých pamětech nic neskrývá a jeho pohled na vlastní bouřlivé životní osudy nepostrádá humor. Popisuje dětství v Brooklynu, jak získával autorské ostruhy, vypráví, jak se těžce protloukal jako komik na standupových pódiích.