Obsáhlé kolektivní dílo, na jehož přípravě se podílela řada domácích i zahraničních odborníků, právních i obecných historiků, zevrubně mapuje vývoj československého práva a československé právní vědy v meziválečném období. Doplňuje tak již vydané svazky Vývoj práva v Československu v letech 1945-1989 (2004) a Vývoj české ústavnosti v letech 1618-1918 (2007).

První číslo časopisu Moderní dějiny v roce 2016 zahajuje studie Zdeněk Nebřenský Proměny továrního prostoru v období vrcholné průmyslové moderny. Přístupy, problémy a perspektivy soudobého historického výzkumu, která se věnuje sociálně urbanistickým otázkám průmyslové modernizace.

Kniha představuje závěrečný výsledek několikaletého výzkumného projektu, který se zaměřil na analýzu proměn hranic komunistické diktatury v Československu ve světle stížností a anonymních dopisů z let 1948–1989. Desetitisíce „dopisů pracujících" každoročně plnily pomyslnou studnici informací, z níž mohly stranické, státní a bezpečnostní orgány čerpat důležité poznatky o náladách a projevech nespokojenosti československého obyvatelstva.

Edice je výslednou publikacní projektu Grantové agentury ČR č. 409/09/0951 a představuje více jak 175 dokumentů z českých archivů, které ilustrují vývoj státní politiky vůči polské menšině na Těšínsku během prvních poválečných let. Jednalo se období, které má pro dějiny národnostních poměrů na Těšínsku velký význam.

Výpravná publikace o tom, co znamenalo vyrábět a distribuovat undergroundovou revue v období komunistické totality a jak tento legendární časopis za „normalizace“ vypadal. Kniha o samizdatu jako životním postoji a nosné platformě kultury. 464 stran s průvodními texty Viktora Karlíka, který byl vedle Jáchyma Topola a Ivana Lampera jedním ze zakladatelů.

Aká je umelecká spolupráca a nadväznosť po definitívnom rozdelení Československej republiky? Akým spôsobom sa udržiavajú vzájomné väzby a do akej miery nachádzajú dnes umelci uplatnenie v krajine, ktorá bola kedysi ich spoločnou vlasťou?

I v pohraničním Kostelci se zdá, že protektorát Čechy a Morava to má za pár a mír je na dohled. V osmi květnových dnech roku 1945 odloží dvacetiletý Daniel Smiřický tenorsaxofon a vydá se „konat vlasteneckou potřebu“. A to bude teprve jazzový odpich, jelikož s nadhledem prokáže, že je platným příslušníkem národa smějících se bestií.