Všechno, co potřebuješ ke štěstí

Osm povídek, osm žen, osm příběhů o lásce Isabelle je krásná, bohatá, a navíc má skvělého manžela. Podle všech jejích přítelkyň má tedy vše, co potřebuje ke štěstí.

Ale je tomu opravdu tak? Je její život skutečně bez mráčku? A co je vlastně zapotřebí k tomu, aby se člověk cítil šťastný? Isabelle je jednou z osmi hrdinek povídkové knihy známého francouzského autora, jednou z osmi nezapomenutelných postav toužících po štěstí, ať už je to bezvýznamná prodavačka, nebo tajemná bosá princezna. Jedna z povídek (Odette Toulemondová, 2006) byla i zfilmována a režie filmu se ujal sám autor. Všechno, co potřebuješ ke štěstí. Existuje věta, jakou bych slyšela častěji? Říkají to lidi také někomu jinému, nebo si ji rezervují jenom pro mne? Jakmile se odvážím sebemenšího projevu nespokojenosti, už to mám na talíři: „Máš všechno, co potřebuješ ke štěstí.“ Jako by mi křičeli do tváře: zmlkni, nemáš právo si stěžovat, načež mi přibouchnou dveře před nosem. Eric-Emmanuel Schmitt Narodil se v roce 1960 v Lyonu. Vystudoval hudbu, literaturu a filozofii na École Normale Supérieure a stal se profesorem literatury na univerzitě v Chambéry. Jeho první hra Soud s Donem Juanem (La nuit de Valognes) byla uvedena v roce 1991. Hra Návštěvník (Le Visiteur) pochází z roku 1993 a byla Schmittovým velkým úspěchem. Byl oceněn prestižní Molierovou cenou v kategoriích Nejlepší hra, Nejlepší autor a Nejslibnější nové dílo a byl uveden v Argentině, Belgii, Francii, Itálii, Španělsku, Kanadě, Holandsku, Finsku, Rumunsku, Rusku, Švédsku, Turecku a Uruguaji. V roce 2000 složil Stavros Xarhakos na motivy Návštěvníka operu. V současné době už má Eric-Emmanuel Schmit na svém kontě více než třicet románů, povídkových knih, divadelních her a esejů a řadí se k deseti nejprodávanějším francouzským autorům, jehož knihy a divadelní hry vyšly ve 46 jazycích a milují je čtenáři a diváci v padesáti zemích světa. Česky dosud vyšlo osm knih, mimo jiné Pan Ibrahim a květy koránu (Monsieur Ibrahim et les fleurs du Coran, 2006), Zápasník sumó, který nemohl ztloustnout (Le sumo qui ne pouvait pas grossir, 2009) či Oskar a růžová paní (Oscar et la dame rose, 2011). Úspěch měla i divadelní hra Manželské vraždění (Petits crimes conjugaux, 2005).