Enigma Emmy Göring

Fritsch Werner

Píše se 10. duben 1935 a v Berlíně se koná „svatba roku“. Říšský ministr letectví a vrchní velitel Luftwaffe Hermann Göring si bere známou herečku Emmy Sonnemannovou. Před berlínským dómem zdraví novomanžele vojenská generalita pozdviženými meči.

Nablýskaný kabriolet vyzdobený tulipány a narcisy odváží šťastný pár na svatební hostinu špalírem 30 000 vojáků Wehrmachtu. Den konání svatby je prohlášen státním svátkem. Sňatkem se Emma Göringová vzhledem k tomu, že první muž Třetí říše Adolf Hitler nebyl ženatý,stala fakticky její první dámou. Divadlo sice musela opustit, ale 10 let si užívala své hlavní role manželky druhého muže Velkoněmecké říše, jež se neomezovala pouze na „účinkování“ při oficiálních teatrálních nacistických parádách. Ještě před sňatkem ji Göring uvedl do společnosti aristokratické i stranické a státní smetánky. Doprovázela ho na zahraničních státních návštěvách: fotografie plavé ženy naplňující ideál árijské krásy uveřejňoval světový tisk, patřila mezi vyvolené. Rozhořčená slova Klause Manna, která jí krátce po sňatku adresoval z emigrace, nejspíš ani nečetla. „To jste se tedy opravdu vyšvihla nad kumštýřské kruhy“, psal Mann v Pariser Tageblatt, „… a jaké fajnové hosty jste měla… nevykukují zpoza dveří ubití a k smrti utýraní lidé z koncentráků?“ Po boku muže, jemuž totalizovaný německý národ familiárně říkal: náš Hermann, vytrvala až do hořkého konce. Naposledy ho viděla 7. října 1946, kdy se s ním už odsouzeným k smrti musela rozloučit. O osm dní později spáchal Göring sebevraždu, aby se vyhnul oprátce. Emma po celou dobu návštěv ve vězení věděla, že její manžel skrývá ampuli s cyankáli (podle některých dohadů to byla dokonce ona, která mu ji tam dala tajně doručit), a aby se ujistila, zda mu ji nezabavili, prý se ho vždy ptala smluveným heslem: „Máš ještě ten hřeben?“ Po smrti manžela se někdejší první dáma ocitla sama před soudem. V rámci denacifikačních opatření byla nejprve internována v pracovním táboře a později obžalována. Soud jí přikládal za vinu, že díky postavení jejího muže požívala za nacistického režimu značných výhod. Mnoho svědků však vypovídalo v její prospěch, nakonec byla poslána na rok do pracovního tábora, bylo jí zabaveno 30% procent zbylého majetku a pět let nesměl vykonávat svou původní profesi. O zabavený majetek se pak po dlouhá léta soudila, ale nepochodila. V roce 1967, šest let před svou smrtí vydala již zmíněné memoáry. V jednom ohledu jsou stejné jako většina memoárů lidí pevně spjatých s hnědým totalitním režimem (u nás to v rudé verzi můžeme pozorovat u pamětí komunistických funkcionářů či jejich manželek): není v nich ani kousek upřímného doznání vlastní odpovědnosti či viny jejího manžela. Dobře to vystihla manželka jiného nacistického pohlavára Henrietta von Schirach, když ve svých pamětech o Emmy Göringové napsala: „ Pravdu si nechtěla připustit. I hrůzy minulosti považovala za přehnané. Zločiny spáchané v koncentrácích a rozsah celé zkázy si nikdy neuvědomila.“

E-audio na stiahnutie v digitálnom formáte MP3 ?
Vydavateľ Radioservis
Verzia Skrátená
Dĺžka v minútach 58 min.
Zvuk Čeština
Adresa titulu https://www.artforum.sk/katalog/78312/enigma-emmy-goring
Nablýskaný kabriolet vyzdobený tulipány a narcisy odváží šťastný pár na svatební hostinu špalírem 30 000 vojáků Wehrmachtu. Den konání svatby je prohlášen státním svátkem. Sňatkem se Emma Göringová vzhledem k tomu, že první muž Třetí říše Adolf Hitler nebyl ženatý,stala fakticky její první dámou. Divadlo sice musela opustit, ale 10 let si užívala své hlavní role manželky druhého muže Velkoněmecké říše, jež se neomezovala pouze na „účinkování“ při oficiálních teatrálních nacistických parádách. Ještě před sňatkem ji Göring uvedl do společnosti aristokratické i stranické a státní smetánky. Doprovázela ho na zahraničních státních návštěvách: fotografie plavé ženy naplňující ideál árijské krásy uveřejňoval světový tisk, patřila mezi vyvolené. Rozhořčená slova Klause Manna, která jí krátce po sňatku adresoval z emigrace, nejspíš ani nečetla. „To jste se tedy opravdu vyšvihla nad kumštýřské kruhy“, psal Mann v Pariser Tageblatt, „… a jaké fajnové hosty jste měla… nevykukují zpoza dveří ubití a k smrti utýraní lidé z koncentráků?“ Po boku muže, jemuž totalizovaný německý národ familiárně říkal: náš Hermann, vytrvala až do hořkého konce. Naposledy ho viděla 7. října 1946, kdy se s ním už odsouzeným k smrti musela rozloučit. O osm dní později spáchal Göring sebevraždu, aby se vyhnul oprátce. Emma po celou dobu návštěv ve vězení věděla, že její manžel skrývá ampuli s cyankáli (podle některých dohadů to byla dokonce ona, která mu ji tam dala tajně doručit), a aby se ujistila, zda mu ji nezabavili, prý se ho vždy ptala smluveným heslem: „Máš ještě ten hřeben?“ Po smrti manžela se někdejší první dáma ocitla sama před soudem. V rámci denacifikačních opatření byla nejprve internována v pracovním táboře a později obžalována. Soud jí přikládal za vinu, že díky postavení jejího muže požívala za nacistického režimu značných výhod. Mnoho svědků však vypovídalo v její prospěch, nakonec byla poslána na rok do pracovního tábora, bylo jí zabaveno 30% procent zbylého majetku a pět let nesměl vykonávat svou původní profesi. O zabavený majetek se pak po dlouhá léta soudila, ale nepochodila. V roce 1967, šest let před svou smrtí vydala již zmíněné memoáry. V jednom ohledu jsou stejné jako většina memoárů lidí pevně spjatých s hnědým totalitním režimem (u nás to v rudé verzi můžeme pozorovat u pamětí komunistických funkcionářů či jejich manželek): není v nich ani kousek upřímného doznání vlastní odpovědnosti či viny jejího manžela. Dobře to vystihla manželka jiného nacistického pohlavára Henrietta von Schirach, když ve svých pamětech o Emmy Göringové napsala: „ Pravdu si nechtěla připustit. I hrůzy minulosti považovala za přehnané. Zločiny spáchané v koncentrácích a rozsah celé zkázy si nikdy neuvědomila.“

Ďalšie z kategórie iné