Host 6/2014

Měsíčník pro literaturu a čtenáře. Každý měsíc nanovo.

Rubriky časopisu se jednoho dne nahrubo nalijí, fotky rozhodí, jenže to spolu nesedí a neladí, ze svých chlívečků přetéká a dráždí. Jinde zejí mezery, což dráždí ještě víc. Pánové grafik a sazeč se s tím snaží něco udělat, připomínají vojáky v první linii, slečna korektorka zatím bez konce čte a tiše trpí v klauzuře, s týmem spojena jen neviditelnými vlákny elektronické pošty. Redaktoři urgují, telefonují a prosí, látají bílá místa. Rozešlou autorům obtahy článků, čímž chaos vzroste. Korespondenční tempo zdivočí. „Říkáte do soboty? Nasrat! Do soboty budu rád, když se vyspím pár hodin. Chcete mě svými bohorovnými požadavky ukaličit? Neoddychuju na riviérách!“ Pan šéfredaktor si myslí, že by bylo lepší na sever taky zajet. Jedeme tam s kolegyní, spatříme malebné, surové i melancholické scenérie neznámých měst. Skály a širokouřeku, kuželovitá pohoří i vydrancovanou krajinu, kterou prošly kolozubé stvůry. Poklidné kluby poezie i hlučné laboratoře rabiátů. Neznámé známé lidi. Je to krásně zbytečná, ale jistě ne marná cesta. Po návratu se ještě cosi přidá, odebere a pak se stane zázrak. Texty a obrázky se obejmou, začne to vypadat samozřejmě. Pan sazeč se trochu usmívá… Složitě tím říkám jednoduchou, ale možná ne moc jasnou věc. Časopis, který držíte v rukou, je pokaždé z velké části o tom, co zde také bylo, teď už není, ale přecenějak je. Přeji vám za celou redakci příjemné a slunné léto, na riviérách či kdekoli. Na shledanou v září.