Viju, viju věneček
Kudláček Jan, Rákosníková JiřinaPletla v kytku rozmarýnu,devatero divný květ, házela je po voděnce, aby plula v širý svět…ano, tak jako se házely věnečky zaplétané z nejrozmanitějších kvítků po vodě s nadějí, že přinesou pozdravení, potěšení milované osobě, tak i já posílám po pomyslné čisté voděnce věneček těch nejprostších veršů, říkadel, které vytryskly doslova z touhy vyjádřit momentální náladu, pocit. Doba i společnost se přirozeně mění, ale jsem přesvědčena, že ona potřeba čistoty a krásy, krásy prosté, zbavené všech pozlátek přetrvává.Kéž by tento věneček, upletený z obdivu a úcty k odkazu našich předků, našel své adresáty, kteří jej nejen z onoho pomyslného proudu vyloví, ale též rozeznají krásu i vůni vpletených kvítků lidové poezie.
(Z úvodu autorky.)
