Český kalendář

Sbírkou Český kalendář Michal Horáček navazuje na tři různorodé tradice: první jsou literární či malířské cykly inspirovanéročním koloběhem, druhou lidový žánr knižních kalendářů, oblíbený zejména v devatenáctém století, a třetí francouzské neboli villonské balady. Tato obtížná lyrická forma, kterou pěstovali básníci ve Francii již od třináctého století, má v češtině krátkou,avšak poměrně bohatou historii.

Kromě řady překladů Villonových básní k ní patří i díla původní, na prvním místě 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida (1936), jejichž skutečným autorem byl Vítězslav Nezval. Michal Horáček hledá v rámci villonské balady (kterou tvoří čtyři sloky o celkem osmadvaceti verších se třemi opakujícími se rýmy a refrénem) co nejpestřejší možnosti variací. Pracuje s rozmanitými vrstvami češtiny, zkouší různé rytmy a rýmové sekvence. Francouzskou baladu kříží s jinými žánry buď klasickými, jako je lidová píseň, legenda či lyrickoepická balada, anebo populárními, například s kramářskou písní nebo se sloganem hokejových fanoušků. Spolu s proměnami ročních dob a krajiny se v knize střídají různé hlasy, k nimž kromě juniorů, seniorů, existencí spořádaných i nesolidních patří český fousek nebo Pražské Jezulátko. Michal Horáček (1952) je textař, spisovatel, novinář, kulturní antropolog a hráč. Autorská alba s jeho písňovými texty, zhudebňovanými především Petrem Hapkou, jsou ověnčena mnoha oceněními a těší se nebývalé přízni posluchačů. V knize Království za koně vylíčil dějiny dostihového sportu, v Jak pukaly ledy podal deníkovou formou svědectví o tom, co zažil v zákulisí událostí třinácti listopadových dní roku 1989, Los a sázka je filosofickým zamyšlením nad fenoménem hazardní hry a svazek O české krvi otců vlasti (NLN 2004) souhrnem padesáti dvou esejů, původně tištěných na stránkách Lidových novin, v nichž se Michal Horáček zamýšlel nad událostmi, které hýbaly českou kotlinou v průběhu roku 2003. Knihu, jež pojednává o něm a která se dočkala už dvojího vydání, napsal Ladislav Verecký a nazval ji Kdo víc vsadí, ten víc bere (NLN 2002).