Eschatologie, vědění a politika. Příspěvek k dějinám myšlení pobělohorského exil

Ústředním tématem monografie je eschatologické myšlení české protestantské inteligence v přelomovém období kolem Bílé hory a v následujících letech jejího exilu. Eschatologie neznamenala pouze teologickou nauku o posledních věcech člověka či o posledních událostech světa a dějin, nýbrž byla určitým obecněji sdíleným výkladovým rámcem, který umožňoval lidem první poloviny 17. století vnímat, chápat a vysvětlovat dramatické proměny, s nimiž byli konfrontováni, v širší dějinné perspektivě.

Ve třech případových studiích se autor věnuje dosud bádáním opomíjeným, přesto však pozoruhodným osobnostem pobělohorského exilu - Simeonu Partliciovi (kol. 1590 - po 1640), Paulu Felgenhauerovi (1593-1677) a Ondřeji Habervešlovi z Habernfeldu (před 1590-před 1655). Zejména analyzuje jejich díla a ukazuje, jak se eschatologická tématika uplatňuje v kontextu pozdně humanistického vědění universitního typu (u Partlicia), v nábožensko-politické propagandě chiliastů (u Felgenhauera) a v okultním vědění navazujícím na paracelsiánské tradice (u Habervešla). Myšlenková schémata tří autorů pak zařazuje do širšího kontextu exilové literatury, srovnává je s tak významnými autory jako byli J. A. Komenský a Pavel Skála ze Zhoře a snaží se rozkrýt jejich intelektuální zdroje. Mezi ně patřil i podstatný vliv díla herbornského profesora Johanna Heinricha Alsteda a jeho verze učeného milenarismu na české exilové autory. Poprvé jsou v knize analyzovány eschatologické rysy pojetí dějin Pavla Skály ze Zhoře. Spojení eschatologie s politickou propagandou je studovánozejména na literárním obrazu zápasu lva s orlem, jenž nabízel řadu možností politické aktualizace. Jeho nejpůvodnějším zdrojem byla apokryfní čtvrtá kniha Ezdrášova a symbolika "lva ze severu", spojená především se šířením pseudoparacelsiánského proroctvív prvních třech desetiletích 17. století. Monografie však zároveň ukázuje, že eschatologická schémata nebyla na počátku třicetileté války jen součástí zpolitizovaných konfesijních diskursů. V prostředí českého exilu se uplatňuje i jejich učenecká varianta, která se projevuje jednak ve filozoficko-dějinných spekulacích (Partlicius, Skála, Komenský), jednak v koncepcích obnovy (respektive nápravy) vědění (Habervešl, Komenský).