Revolver Revue 126

Také první číslo RR ročníku 2022 obsahuje nové práce z české poezie i prózy. Básnická sbírka Miloše Doležala Jana bude brzy sbírat lipový květ, z níž přinášíme ukázku, je o odchodu blízkého člověka z tohoto světa.

Výbor z básní Ondřeje Hložka se jmenuje Břidličná pole. „Začal jsem si dělat poznámky hned tehdy, protože jsem tam šel už s tím, že o tom budu psát. To už jsem se psaním živil, ale docházely nám peníze, musel jsem si najít nějakej day job, a tuhle práci jsem si vybral v naději, že mi něco hodí pro psaní. No a taky mě lákalo poznávat tenhle svět,“ říká Jan Novák v rozhovoru, který s ním o jeho novém románu Těžký prachy vedla Edita Onuferová – i z něj přinášíme úryvek, stejně jako z připravované povídkové knihy Adama Geberta Ovladač: „Muzor rád obracel kriminálníky na správnou cestu. Zřejmě mu to přinášelo dobrý pocit. Lidi dokážou pro dobrý pocit páchat lecjaká zvěrstva.“ „Pak zaskřehotá a s hlasitým smíchem se vymrští vzhůru / a neschopná zůstat nadlouho čímkoli padá ostře dolů / než ji černá vlna zase pohltí“ – Daniela Theinová ve svém textu i překladu představuje britskou básnířku Alice Oswaldovou. Výběr z fotografií Petera Župníka provází rozsáhlé RR interview, které s ním vedl Jean-Gaspard Páleníček, kromě jiného o pestrých peripetiích Župníkova života, k nimž patřil i zážitek sovětské okupace Československa: „To mi bylo sedm. Díky otci jsem to celkem už chápal, vnímal jsem to zděšení. Co jsem zrána uviděl jako první, byla uplakaná máma. Tenkrát byl u nás můj děd, Ukrajinec jak řepa. S otcem měli naladěný americký rádio. My jsme bydleli v bytovce jen asi tři sta metrů od hlavní silnice, E18, kde to všechno jelo.“ Značnou část života prožil Župník ve Francii, kde v současnosti působí i výtvarnice Tereza Lochmannová – v sérii rozhovorů a ve fotografiích přibližuje myšlenkové a tvůrčí prostředí a kolegy a kolegyně z jednoho pařížského sdíleného ateliéru. V cyklu Ateliéry je přiblíženo pracoviště malíře Jana Paula, Petr Babák přispěl do rubriky Sedm a Petra Dočekalová tentokrát představuje kaligrafii, „tvůrčí proces, jehož smyslem není pouhé předávání informace“. Letos uplyne pět let od smrti básníka, prozaika a výtvarníka Ivo Vodseďálka a navazujeme na obsáhlý blok, který jsme věnovali reflexím jeho blízkých, fotografiím a výboru z jeho dosud nepublikovaných textů v minulém čísle. Tentokrát reprodukujeme výběr z jeho koláží a otiskujeme deset textů, jež vznikly na základě RR otázek k Vodseďálkovu dílu. Autory odpovědí jsou Jaromír Typlt, Marek Vajchr, Miloslav Topinka, Viktor Karlík, Jiří Soukup, Petr Hruška, Edita Onuferová, Jean-Gaspard Páleníček, Barbora Čiháková a Jakub Guziur. Ten je také autorem rozsáhlé objevné eseje s názvem Poznámky k „experimentu“ Hiršala a Grögerové, „špinavému“ konkrétu a konci konkrétní poesie. Kritický Couleur obsahuje recenze sbírky Mythogramy, Lyriky Vratislava Färbera, Bambuškova filmu Lidi krve, inscenace Zítřek se nekoná v Divadle v Dlouhé, Šmídmajerova filmu o Milanu Kunderovi, také příspěvek k narozeninám Bohumila Doležala a další. Číslo uzavírá anketa uspořádaná na konci loňského roku u příležitosti desátého výročí smrti I. M. Jirouse.