Poslední mnich z Tibhirine Svědectví trapisty, který přežil

Tibhirine je alžírské horské městečko, kde v klášteře, uprostřed muslimské většiny, pokojně žila malákomunita trapistických mnichů. V roce 1996 byli mniši uneseni a následně brutálně zavražděni.

Unikli jen dva. Jean-Pierre Schumacher je dnes posledním žijícím z nich. V knize Poslední mnich z Tibhirine podává osobní svědectví jak otibhirinských událostech, tak o životě řádu trapistů. Jean-Pierre Schumacher, dnes devadesátiletý rodák z Lucemburska, poskytl novináři Freddymu Derwahlovi cenné svědectví o tom, co se v klášteře v roce 1996 odehrálo. Byl totiž jedním ze dvou mnichů, kteří únosu jako zázrakem unikli. Jean-Pierre v knize Poslední mnich z Tibhirine také popisuje, jak trapistická komunita v Alžírsku vznikla a jak zde žila s místními muslimy. Jean-Pierre Schumacher se narodil v roce 1924. Studoval v kněžském semináři a následně se rozhodl pro život v kontemplativním řádu. V Alžírsku působila trapistická komunita již od 19. století. Klášter v Tibhirine na úpatí pohoří Atlas byl založen v roce 1937 s cílem pomoci alžírské církvi. V 60. letech došlo téměř k jeho zániku. Vůle zachovat jeden z mála klášterů na severoafrickém území a více ho otevřít jeho muslimským sousedům však byla silná. Na konci 60. let začali do Tibhirine přicházet mladí mniši, Jean-Pierre byl mezi prvními. Devět členů komunity pracovalo na poli a současně jeden z nich působil i jako lékař a učitel pro místní obyvatele. Řád přestal striktně dodržovat přísnost observance a odloučenost od světa. Postupně začali být místní trapisté vnímáni okolím stále pozitivněji, zaměstnávali tamní lidi, s místními společně hospodařili. Jean-Piere se staral účetnictví a také o vztahy s úřady, často působil jako prostředník. Trapisté pokračovali v otevřenosti, klášter se stal místem setkávání křesťanů s muslimy, lékař ošetřoval i představitele z města Alžír, mniši půjčovali své zemědělské stroje. Místní vnímali signály vstřícnosti, nicméně soužití bylo křehké. Od roku 1991 zesílil vliv radikálních islamistů. Jejich strana však byla zakázána, přešla do ilegality a rozpoutala občanskou válku proti vládě. Jean-Pierresi nedělal žádné iluze. „Začalo to být velmi nebezpečné. Měli jsme strach. Každý střílel na každého. Hory kolem byly oblastí, kam se stahovali povstalci. Přímo uprostřed válečných sporů si trapistický klášter zachovával svou řeč smíření. Žádná krev, žádnézbraně, nikomu nestranit.“ Na konci roku 1993 vláda vyzvala všechny cizince, aby z důvodu bezpečnosti opustili zemi. Mniši zůstali a klášter se stal místem, které nejradikálnější skupina islamistů, ukrývající se v horách, nepustila ze zřetele. Vyžadovali lékařskou pomoc, vznášeli finanční požadavky. V noci z 26. na 27. března 1996 ozbrojenci vnikli do kláštera v Tibhirine a mnichy zajali a odvedli. Zachránili se jen dva – Jean-Pierre a jeho kolega, ukrytí ve svých celách, a to jen díky nesrovnalostem v počtech. Ozbrojenci měli za úkol přivést sedm mnichů, netušili, že v klášteře jich žije devět. Unesení mniši byli o dva měsíce později brutálně popraveni, zprávu o jejich smrti vydala skupina radikálních islamistů. Podle oficiální verze byli mniši uneseni a zavražděni islámskými teroristy, ale vyšetřování tuto verzi nikdy zcela nepotvrdilo, ani nevyvrátilo. Okolnosti únosu zůstaly nevyjasněné a šestapadesát dní zajetí a smrti řádových bratří je stále obestřeno tajemstvím. Jean-Pierre Schumacher dnes žije v malé trapistické komunitě v marocké poušti na úpatí pohoří Atlas.