Deník kantora aneb učitel, ten tvrdý chleba má

Mach David, Jirků Tom

Kdo umí, umí. Kdo neumí, učí.

Kdo neumí a neučí, sedí v parlamentu! Chcete vědět, co je na tom vlastně pravdy? Pak si vyberete tu pravou knížku. Jsou učitelé ulejváci, nebo nedocenění pracovníci? Zažívají muka, nebo zábavu? Názory se různí, kdo by se s tím nesetkal. Pojďte prožít školní rok 2013/2014 ještě jednou – den po dni, vážně i nevážně – a zjistěte to sami. Nahlédněte pod pokličku každodenní práce pedagoga a tajuplného dění na jedné „normální“ škole. O nás kantorech koluje řada řečí, polopravd a omylů. Chtěl bych v tom udělat trochu pořádek. Ale žádný strach, nepůjde o dlouhosáhlé rozpravy nad postavením učitele ve společnosti. Vše se musí brát s humorem, tak proč neodlehčit i tohle. Nejsem žádná „diagnóza“, ale na druhou stranu nechci tímto nějak snižovat učitelské povolání. To bych si nedovolil. Cíl je jasný, zábavnou formou přiblížit naši všední práci všem těm, co o to stojí. Přísahám, že vše, co si tu přečtete, má reálný základ a není to fikce. Snad tím otevřu oči těm, kteří námi z různých důvodů pohrdají. Snad si někdo všimne, že školství je nemocné a musí se léčit. A že se naše práce v posledních letech změnila. Není to žádná procházka růžovým sadem. Co dodat? Snad jen, že knihu skvěle vyzdobil komiksový ilustrátor Tom Jirků!Věci třeba i malé rozměrem, ale velké nápadem a obsahem, nepřicházejí na počkání. Trvalo dlouhých osm let, než se autor opět stal (jak sám sebe nazval) „slovosvodem“, a zrodil se následník Deníku haiku 2. Tento počin je dnes – stejně jako „jednička“ – beznadějně vyprodán. Což dosvědčuje, že Miloň Čepelka došel zaslouženého obdivu a uznání nejen jako cimrmanolog, tvůrce sonetů a jiných básní v řeči vázané i volné, jako prozaik, dramatik, textař, moderátor, příležitostný zpěvák… Kulisy se mění, ale podstata zůstává: tři řádky v rozměru pět-sedm-pět slabik, a v nich okouzlení životem pozemským i tím, co je (doufejme a věřme) za ním, světem, přírodou, ženami… Autorovy pocity – někdy sladké, někdy hořké, jindy nabité emocemi, a pak zase zklidněné až rezignované – sdílejte s ním, jak je libo: od začátku, od konce, či napřeskáčku.

E-kniha na stiahnutie v digitálnych formátoch EPUBMOBI ?
4,20 €
 

Titul je dostupný ihneď na stiahnutie
Vydavateľ Edika
Počet strán 200
Jazyk Čeština
Adresa titulu https://www.artforum.sk/katalog/128636/denik-kantora
Kdo neumí a neučí, sedí v parlamentu! Chcete vědět, co je na tom vlastně pravdy? Pak si vyberete tu pravou knížku. Jsou učitelé ulejváci, nebo nedocenění pracovníci? Zažívají muka, nebo zábavu? Názory se různí, kdo by se s tím nesetkal. Pojďte prožít školní rok 2013/2014 ještě jednou – den po dni, vážně i nevážně – a zjistěte to sami. Nahlédněte pod pokličku každodenní práce pedagoga a tajuplného dění na jedné „normální“ škole. O nás kantorech koluje řada řečí, polopravd a omylů. Chtěl bych v tom udělat trochu pořádek. Ale žádný strach, nepůjde o dlouhosáhlé rozpravy nad postavením učitele ve společnosti. Vše se musí brát s humorem, tak proč neodlehčit i tohle. Nejsem žádná „diagnóza“, ale na druhou stranu nechci tímto nějak snižovat učitelské povolání. To bych si nedovolil. Cíl je jasný, zábavnou formou přiblížit naši všední práci všem těm, co o to stojí. Přísahám, že vše, co si tu přečtete, má reálný základ a není to fikce. Snad tím otevřu oči těm, kteří námi z různých důvodů pohrdají. Snad si někdo všimne, že školství je nemocné a musí se léčit. A že se naše práce v posledních letech změnila. Není to žádná procházka růžovým sadem. Co dodat? Snad jen, že knihu skvěle vyzdobil komiksový ilustrátor Tom Jirků!Věci třeba i malé rozměrem, ale velké nápadem a obsahem, nepřicházejí na počkání. Trvalo dlouhých osm let, než se autor opět stal (jak sám sebe nazval) „slovosvodem“, a zrodil se následník Deníku haiku 2. Tento počin je dnes – stejně jako „jednička“ – beznadějně vyprodán. Což dosvědčuje, že Miloň Čepelka došel zaslouženého obdivu a uznání nejen jako cimrmanolog, tvůrce sonetů a jiných básní v řeči vázané i volné, jako prozaik, dramatik, textař, moderátor, příležitostný zpěvák… Kulisy se mění, ale podstata zůstává: tři řádky v rozměru pět-sedm-pět slabik, a v nich okouzlení životem pozemským i tím, co je (doufejme a věřme) za ním, světem, přírodou, ženami… Autorovy pocity – někdy sladké, někdy hořké, jindy nabité emocemi, a pak zase zklidněné až rezignované – sdílejte s ním, jak je libo: od začátku, od konce, či napřeskáčku.

Ďalšie z kategórie česká