Na cestě za snem. Vandry Latinskou Amerikou

Občas jsem se neubránil a uvedl historky k porovnání z dalších cest v průběhu čtyřiceti pěti let. Tato kniha je vlastně i hold všem, kteří mi na cestě pomáhali, protože dobří lidé stále žili a doufám, že stále žijí.

Každodenní styk s Latinoameričany mi otevřel cestu k jejich světu, k jejich dějinám, k jejich duši. Neznamená to však, že jsem vše hned pochopil. Ta cesta byla mnohem delší a ani po čtyřiceti letech si nejsem jist, že vše zcela chápu. Každou další návštěvou si uvědomuji, co ještě nevím. Neustále mně překvapují svou plnokrevností, upřímností, veselostí, citlivostí, otevřeností, skromností, emocionální chutí do života, čímž jsou tak rozdílní oproti nám, studeným „čumákům“ ze Starého světa. Mé vandry do Latinské Ameriky byly jakousi cestou za tímto vzdáleným snem. My sebestřední Evropané, pyšní na své tisícileté dějiny a technický pokrok se zcela automaticky díváme na Latinskou Ameriku svrchu. Jenže pýcha předchází pád, neboť Latinská Amerika se začíná probouzet a nabírat dech i po stránce takzvaného pokroku a zvyšování životní úrovně obyvatel. Ne náhodou z těchto zemí je stále více nositelů Nobelovy ceny za literaturu. Ne náhodou je z Brazílie země s obrovským ekonomickým potenciálem, který láká mladé technické a ekonomické experty celého světa. Ne náhodou byla v Chile nedávno otevřena největší astronomická observatoř na světě. Ne náhodou světoví odborníci určili ekvádorské město Cuenca za nejvhodnější a nejpříjemnější místo k žití na celém světě. Ne náhodou byl současným papežem zvolen Latinoameričan, aby udělal ve Vatikánu pořádek.